Možná tu najdete odpovědi na otázky možná to člověk nevím,jen

Měsíc zářil v úplňku a ona se právě vracela zpátky. Tam, kde jí slíbil věčnou lásku... K tomu místu, kde to vypadalo jako u moře, ale byl to to pouhý velký rybník obklopen pískem. To místo zelo prázdnotou... Proto sem tak rádi chodili... Nikdo je nerušil, bylo tu naprosté ticho, krom chvil, kdy zakvákala žába, roztomilý cvrček zacvrlikal nebo ptáci se ozvali.. Oba nechápali, jakto, že k tomu přenádhernému místu nikdo nechodil... Ale co? Hlavně že bylo místo daleko od aut, hudby vyhrávající z tanečních klubů a jeho fanynek. Scházeli se tu vždy, když nebyl na turné, po západu slunce. Dnes ale přišla pozdějš, protože musela něco zařídit... Přišla na to místo, kde se setkávali... Ale dnes to bylo jiné... Zářila tu pouhá jediná svíčka a ležela tam jen jedna růže... najednou jí zakryl oči a jemně políbil na krk. "Konečně" šeptl a otočil ji k sobě. Jen se na něj smutně podívala a sedla si.. "musím ti něco říct" "povídej" sedl si vedle ní. "já... dneska jsem byla na interupci" šeptla. Překvapeně a naštvaně zároveň se na ni podíval. "proč" "Nevěděla jsem, jestli budeš chtít..." "jestli budu chtít vlastní dítě? Uctíval bych ho! Jak jsi mohla" vykřikl, až se ptáci rozletěli... "Musela jsem... Matka nechtěla, aby nás něco spojovalo.. Odpusť" "neboj... Budeme mít další, spolu to zvládnem... Miluju Tě An a chci s tebou dítě" "Neboj, budeme ho mít... Taky tě miluju Tome" Políbila ho a spokojeně se mu schoulila v náruči..