Pozpátku
24. 3. 2007
Celá ta moje vydobytá důstojnost se stočila do klubíčka a zakutálela se někam pod skříň, někam mezi všechno nic. Nechala za sebou vypsanou propisku a uvadlé rty. Amen. Budiž zapomenuto. Co oči nevidí, ať srdce nehledá. Co není, ať nebolí. A k tomu párek v rohlíku. S KEČUPEM? Ne, děkuji. TAK TO BUDE 25 Kč A 3 TUNY VYTRVALOSTI. ….. NEMÁTE DROBNĚJŠÍ? Počkejte, podívám se…
„ Hele a jak ty se vlastně jmenuješ?“ Na tom přece nezáleží… „Jakože nezáleží?“ Prostě nezáleží… „Ale mi na tom záleží.“
Bylo úterý, bylo jaro, bylo po víkendu, bylo před víkendem, byli po smrti, byla jsem. Vyšla jsem ze dveří a táhla za sebou psa. Kolem hlavy mi lítala vlastní šála. Zavřela jsem oči a nic se nezměnilo. A bylo úterý. Hop vrtěl nedočkavě ocáskem a utekl ode mě hned co jsem mu odepnula vodítko. Stála jsem uprostřed sídliště, v ruce provaz a venčila jsem.
„Co se děje? Můžeš mi říct, co se děje?“ NIC - NEVÍM - TO BYS MĚL VĚDĚT TY. - PROČ SE PTÁŠ? - Nevím, nevím, nevím, nevím, zapneš to hlasitěji? Proč? Nevím. Nevím?
Mrtví se probouzeli. Ať žijí zaměstnaní, ať žije MHD. Hop se rozštěkal, karabina se zakousla do obojku. Rozešli jsme se zpátky po chodníku, bylo úterý a Hop, plný nové energie a se špinavými tlapkami , mě vedl ke vchodu. A pak po schodech nahoru. Někdo naproti nám zamykal dveře svého bytu, Dobrý den, někdo čekal na výtah, Dobrý den, někdo nás minul, Dobrý den, někdo dvacet čtyři a půl kilometru daleko umřel na rakovinu prostaty. Dobrý den, lepší zítřku. „ Je třeba udržovat sousedské vztahy a světový mír.“
Je třeba udržovat světový mír, řekl jsi. Smáli jsme se. Lidi šuměli, sklo cinkalo. Počkala jsem chvíli než klesne pěna a podala ti ruku. Přitáhl jsi mě k sobě za tlusté sklo a vypili jsme okolní nesoulad. Ideální těleso v ideální kapalině. Možná je na to vzoreček. Vzoreček totální harmonie, vzoreček z trafiky nalepený na krabičce, pomačkaný v zadní kapse džín. „Uchopil si svět v jeho totalitě“ a zahodil vyfiltrovaný vajgly. Místo jezdících schodů pod námi proletěl chodník a byli jsme pryč.
Venku je tma… Když poslouchám "pozpátku" všechny minulé hlasy, tak voní… Ani nevím čím. Šampónem a bonbonama bez cukru.
Co je s tebou, hm? Jsem nějak unavenej. Však víš, maturita a vůbec, dneska jsem se moc nevyspal… Chceš se na to dneska vykašlat teda? Když se necítíš? …Noo a tobě by to nevadilo? ……………….Ne.
Cestou domů jsem pak minula starý plechový schránky. Byly pod nima ty letáky s řečma o Světle.
Tobě se po něm stýská že? Ale ne. Ne? Vždyť je mi fajn. Takže nestýská? Třeba jsem nebyla zamilovaná. A víš, jestli ho miluješ teď? ...To už je přece jedno.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář