Možná tu najdete odpovědi na otázky možná to člověk nevím,jen

Na jednom, z mnoha flámů s Andulou, jsem HO potkala. Vlastně mě nějak zvlášť nezajímal. Na fousaté jsem zrovna neletěla. Andula si zase vedla mrňavého kluka. Vůbec jsem to nechápala. Měřila kolem 180 cm a malí kluci ji děsně přitahovali. Já jsem prcek se 155 cm a do stejně velkého kluka bych nešla. No, tak si to šlapeme z flámíku, kam, no ke mě! Anča si ho domů vzít nemohla a já měla prázdný byt. Všechno někam odjelo. Už v baru se mi pořád vnucoval nezajímavý, fousatý kluk. Ani jsem se pořádně nevšimla, že jde s námi. Doma kámoška zaplula s tím svým idolem do mámina pokoje a já zůstala s tím druhým sama. Protože bylo už kolem čtvrté ráno a já vstávala do práce v pět, rozhodla jsem se, že spát nepůjdu. No, co mi také zbývalo, když fousáč na mě koukal jako na zázrak. "Co na mě chceš?", povídám mu. "Já s Tebou nic mít nechci. Nejsi můj typ. A nemám ráda fousy". "Tak si se mnou alespoň povídej", škemral. Tak jsem si s ním povídala až do odchodu do práce. Andula si s tím svým odbyla, co měla a v pět už byla fuč. Doprovodil mě až k práci a prosil o další schůzku. Bylo mi ho líto, tak jsem se nechala ukecat. V den D a hodinu H dorazím na místo srazu a ať se rozhlížím, jak chci, nikde ho nevidím. Jen jedna postava, s obličejem schovaným za novinami, na mě pořád kouká. "Hm, tak si ze mě vystřelil a já husa se nechala nachytat", zhodnotila jsem situaci a chystala se k odchodu. Postava s novinami se pohnula směrem ke mě. "Sakra, že by to byl on"? Neznámý došel ke mě a pomalu si odkrýval obličej. "Ježíši, to jsi Ty, Pavle?", zírám na něj nevěřícně. Byla jsem v šoku, ale moc příjemném. Koukal na mě nádherný kluk. Byla jsem ztracená. "No, to jsem já, víš, já se kvůli Tobě oholil, nechci Tě ztratit. To víš, v práci jsem si užil, všichni se mi řehtali. Prý oholit se pro neznámou holku, která mě ani nechce"! "Mýlili se, chci Tě", odpověděla jsem mu. A tak jsme spolu začali chodit. Byl to naprosto skvělý kluk. Byl obrovský optimista, stále v dobré náladě a v milování, hm, paráda. Nikdy jsme se nepohádali, nebyl důvod. Po půl roce jsme začali plánovat společný život. Chtěl mě vzít představit rodičům. Náhle takhle jednou přišel zase celý optimisticky naladěný. "Vandi, pojedu Ti narýžovat zlato". Marné bylo mé ujišťování, že zlato pro mě nic neznamená, ať nikam nejezdí. Ani už nevím, kde se tenkrát u nás objevilo. Bylo to v nějaké řece a je to fakt už hodně dávno. Byl cvok. Sedl do auta a odjel. V noci napadlo asi třičtvrtě metru sněhu. Byla velká kalamita, hodně dopravních nehod a smrťáků. Nikdy jsem ho už neviděla. Nestačil mě s nikým ze svých známých seznámit a já znala jen jeho jméno - Pavel.