MÉ SEZNÁMENÍ
24. 3. 2007
Byl to den jako každý jiný...čekala jsem v našem malém mměstečku na bus do Prahy.Byla ještě pořádná zima a já blázen vyrazila v minisukni a slabé bundičce.Na autobusové zastávce jsem čekala 5,10,15 min a bus nikde.Prokřehlá jsem chodila sem a tam a hle po 20 minutkách se objevila zaprášená karosa.Celá natěšená jsem si koupila lístek,ale úsměv mi brzy zamrzl,protože tam nebylo jediné volné místo k sezení.S kyselým výrazem,2 taškama a smířená s tím,že budu stát jsem pokračovala až do zadní části autobusu.Skoro na posledním místě jsem našla volné místečko a zrovna vedle takového krásného kluka.Usmál se na mě..já na něj taky,ale tím to skončilo.Do uší jsem narazila sluchátka a ani nevím jak se to stalo,ale usnula jsem.Připadalo mi,že spím jen chviličku,když se mnou někdo šetrně zacloumal...proberu se a je mi všechno jasné.Víto co jsem udělala?Ustalala jsem si přímo na rameně toho kluka.No takže jsem se mu omluvila,ale trapas jak blázen.On se zase tak krásně usmál a řekl:v pohodě,bylo to moc přijemné.Pak jsme se nějak dali do řeči,představili jsme se...mijíme ceduli se znakou PRAHA a já začala být smutná z toho,že toho kluka už nejspíš nikdy neuvidím.Jaklo by uměl číst myšlenky tak mě poprosil o tel. číslo.Začali jsme si psát maily,smsky atd.Výborně jsme si rozuměli a pořád rozumíme.Naše první rande proběhlo na Petříně...sice jsme ted už jen přátelé,ale nikdy nezapomenu na mé nejzvláštnější seznámen¨í.A co z toho vyplývá?Že láska se dá najít kdekoliv...nehledejte jí ona si vás najde sama!Na každého člověka někdo čeká akorát,že u někoho se ta milovaná osůbka objeví později...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář