Já a Ty
24. 3. 2007
Zatáhlo se. Úplně z ničeho nic. V jednu chvíli svítilo slunce a ptáci vesele cvrdlikali nad tou krásou a barevností všude kolem. A najednou se zatáhlo. V půlce mé cesty k cíli. Stáhla jsem se. Všude kolem plno lidí a všichni jakoby mě neviděli. Všichni černě oděni a jejich šedé strnulé tváře směřovaly k zemi. Procházeli kolem mě jakobych tu vůbec nebyla. Cítila jsem se tak strašně sama a bezmocná. Moje duše jakoby se zcvrkla do nicotné podoby a moje srdce ztěšklo. Jenom ty v tom šeru jakoby si zářil, svítil. Zahalen v černém oblečení a přesto tak jasný. Chytil si mě za ruku, ale nepohlédl mi do očí. Tak plachý. Najednou jsme byli dva a šli jsme spolu tou nekonečnou šedí. Najednou jsem se cítila jistěji. I když ostatní kolem nás jakoby nás neviděli, my dva jsme š´tastní, protože máme jeden druhého. Jen prosím - nezlom mi mé srdce!!!
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář