Možná tu najdete odpovědi na otázky možná to člověk nevím,jen

Bylo chladné ráno jarního dne a v Londýnském domě v bohatší čtvrti seděla před zrcadlem mladá dívka. Mohlo jí být něco kolem jednadvaceti. Na pohled byla velmi krásná.. Po zádech jí splývaly dlouhé tmavé vlasy,oči měla čokoládově hnědé a tak plné něhy,že kdo je jednou spatřil už nikdy nezapomněl... Pleť měla lehce s nádechem bronzu bez jediné poskvrny... Přesto,když se někdo podíval blíže uviděl,že jí po tvářích stékají kapičky slz. Bohužel nikdo si toho nikdy nevšiml. Jak by také mohl vždy byla vlídná,usměvavá každému ráda pomohla,Ale i přesto neměla žádné přátelé ,nikoho komu by se mohla svěřit poplakat si nebo se jen na něho dívat. V té době bylo v celé Anglii naprosté šílenství "beatlemánie" děvčata křičela,omdlévala a na každém koncertu se snažila dotknout svých idolů . Básnila o nich ve škole na ulicích prostě všude. Už to nemohla vydržet strašně jí to užíralo.. „Proč právě já..???!! Proč já nemůžu mít bezstarostný život a užívat si to šílenství.!! „ Nechala volný průtok svým teplým slzám,které se třpytily jak kapičky rosy. Mezi přáteli se chovala uzavřeně, tvrdila že ty kluky nesnáší a proto jí kamarádky brzo zavrhly. Slzy které se odráželi v zrcadle ale říkaly něco jiného.Milovala je,milovala je celé. Milovala jejich hudbu,styl, humor a hlavně Paula. Po nocích snila o tom , že ho někdy uvidí ba i letmo jen ho zahlédnout.Snila o tom jak jí bude držet v náručí, jak se spolu budou procházet po zasněžených ulicích. Nebo jak jejich rty splynou v jedny. „A DOST“napomenula se Cordelia. Měla nezvyklé jméno vybral jí ho tatínek,protože se mu zjevilo ve snu. To ještě netušila jaké zázraky může sen a láska milované osoby způsobit. Setřela se slzy z tváře a pomalu se odsunula od zrcadla. Dávno věděla že sama nic s toho mít nebude ne bez pomoci. až po chvíli se ze stínu vynořilo její nenáviděné kolečkové křeslo... Na druhé straně Londýna se ozýval veselý bezstarostný smích. To se zase provokovali čtyři mladí kluci,kteří už sotva stáli na nohou. "Georgi přestaň,mno tak nech toho, já se počůrám !" Další dva kluci co stáli opodál, mu nešli na pomoc ba naopak, začali ho ještě více lechtat. Paul byl ze všech nejlechtivější a toho kluci moc rádi využívali. Nenechali si ujít jedinou příležitost jak Paula s humorem potrápit. Když nedosáhli toho co chtěli podobrim, šlo to pozlim. "Tak co vzdáváš se a přijímáš naše požadavky" ptal se zvonivim smíchem Ringo. NE NE A NE. "Ani mě nenapadne, lotři" Ale to už se zase svíjel v křeči smíchu. "Joo" tak Paulito nám vzdoruje,což o to přitvrdíme. Svlékli mu tričko a na jeho chvějící se tělo mu šlehačkou namalovali různé obrázky. To přímo nesnášel.!! "Dost nechte mě já se vzdávám.." "Hurá" kluci věděla že jejich mučení nemůže dlouho vydržet. John, který vymýšlel všechny lumpárny pravil. "Tak Paulíto jakpak se těšíš až ti na příštím koncertě,který se koná za týden vybereme krasavicu, kterou musíš pozvat na večírek a strávit s ní celý příští den." Paul se na něj zaškaredil " Neříkej mi Paulito" pohrozil mu a hodil po něm polštářem. a takhle to probíhalo skoro pořád. Bitka mohla začít nanovo. Nikdo v okolí netušil,že to jsou ti 4 kluci z nejznámější skupiny světa. Byli tak šťastní že se to nedalo ani slovy popsat. ************* "Tati,tatínku to je skvělé,ani nevím jak ti mám poděkovat" A vlepila mu pusu na tvář.I když věděla že její tatínek je vlivný muž,nechápala jak semu to povedlo.Maminku už neměla i když jí to trápilo,vždy si připomněla ,že alespoň něco má s Paulem společného.V ruce držela lístek na koncert Beatles a byl přímo do královské lože,která byla přímo u podia a nemusela se bát rozjařených fanynek. Dnes se jí místo slz v očích blýskaly hvězdičky štěstí.Po tomhle toužila už moc dlouho,ale nikdy nedoufala že to bude možné. Kamarádkám nic neřekla,proč také stejně jí už dávno zavrhly.ale to jí teď vůbec netrápilo.Byla nejšťastnější v celém svém životě. Vybírala si oblečení aby byla co nejkrásnější a aby si jí Paul všiml.. Bylo nemožné aby si jí nevšiml vždyť byla přímo před podiem,ale i přesto všechno v ní hlodal červíček "bude mě vůbec chtít zavadí pohledem o takového mrzáka..??" To byly otázky kterých se nemohla zbavit. Do koncertu už zbývaly pouhé dva dny. Parta kluků jako by byla rozdělena na dvě části. Na dva úplné protiklady. Na Johna a Ringa kteří dělali jednu kravinu za druhou a přitom se huronsky smáli a na Paula a George,kteří chodili po pokoji jako tělo bez duše. George to na sobě nedal moc znát,skotačil s klukama jako dříc.Ale Oni stejěn pozbali že je něco v nepořádku. Zato Paul s tim nebyla řeč. Pořád jenom seděl v tom nejtmavšim koutě a koukal kamsi doprázna. Zezačátku si ho kluci dobýrali..." Copak už se nemůžeš dočkat naší sázky" ale později poznali že je stejně nevnímá a tak ho nechali napokoji. Lil do sebe jendnu láhev piva za druhou a něco si pobrukoval. John už se nato nemohl dívat a rozhodl se jednat. "Paule" " Slyšíš mě..?" tak SLYŠÍŠ MĚ..?" zvýšil hlas John. Paul jako by se probudil z komatu. " Říkal si něco?" podíval se na Johna udiveně. "Jo to jsem teda říkal. Podívej se na sebe chlape vždyť tu seš jak tělo bez duše trochu se seber prokristapána za dva dny máme koncert. Ať chceš nebo ne musíš se tam tvářit šťastně.. jinak nás pořadatelé sežerou zaživa." Paul do sebe naklopil zbytek té dobrí tekutiny co mu vymývala mozek a usnul. George na Paula chvíli užasle hleděl, pak se i on sesunul na křeslo a upadl so svých myšlenek. Až moc dobře si to uvědomoval, věděl že ať tím čím se teď Paul trápí nebu nic proti tomu jestli tu dívku nikdy nespatří. Alespoň si myslel že se trápí kvůli dívce. Až moc znal te pocit kdy i ten nejkrásnější cit "láska". Jak se píše v pohádkách i hory přenáší, ale Gergovi moc ublížila. Už je tomu dávno,pár let .jemu to přijde jako celá věčnost , co miloval jednu dívku. Byla krásná jak čerstvě padlí sníh, vlasy sněhově bílé. Oči studánkově modré, že se v nich pokaždé topil. Pokaždé když ho uviděla,úsměv se jí roztáhl do půlměsíčků,tváře jí hořely červení a ve tvářích se jí udělaly dolíčky. Byla tak roztomilá,jak malé dítě když chce nějakou sladkost. Miloval ji! Miloval jí více než svůj vlastní život! "Proč musí být osud tak krutý" Proč by musí vzít to jediné co mě dělalo šťastným." Vyměnil by celou svou hvězdnou kariéru za jediný okamžik kdy by jí mohl znovu spatřit. V očích se mu zalesklo a brčálově zelené oči pokryl bílý povlak slz. Nebrečel! Nikdy nebrečel.Ona by si to nepřála,vždy byla veselá a okolím se rozléhal její zvonivý smích.zvedl se a pomalu kráčel ke svému stolku.Odemknul zásuvku malým zlatým klíčem, který nosil kolem krku na zlatém řetízku. Nikdy si ho nesundal,ba ani při koupaní přinášel mu štěstí, alespoň si to myslel. Otevřel zásuvku a vytáhl z ní malou obálku. Byla neporušená jen na pravém rohu byla rudá růže a pod ním bylo úhledným písmem napsáno "Pro milovaného George" Tenhle dopis měl už 3 roky,ale ješě nikdy "nikdy" ho neotevřel a nepodíval se do něj. Neměl na to odvahu.Ještě ne. Psala ho dívka,Mack se jmenoval. dívka s křišťalovýma očima. Nevydržel to a znovu se rozplakal.Uložil dopis do zásuvky,zamknul na dva západy a klíček si dal zpět kolem krku. Už to budou 3 roky co jeho "už" pohaslá hvězdička zemřela při autonehodě, když se vracela z Liverpoolu do Londýna se svojí maminkou tatínkem a sestrou..... Zbývající dva dny do toho osudného koncertu (dne) uběhly jako voda. V londýnském domě to znovu žilo. Všechno se vlrátilo do starých kolejí a Beatles byli v obvyklém rozpoložení.I nálada Paula se vrátila do normálu. Dělali lumpárny,kouřili jednu cigaretu za druhou, občas složili pár nových slov k nové písničce. Paul s Johnem plánovali,že to bude velkej trhák.I když je řev fanynek někdy štval,že při zpěvu nesliší ani kus slova, museli si přiznat že se jim to moc líbí. "Paule myslím,že bysme tam měli předat ještě nějaké to "yeach" víš abychom děvčata dostali do varu." řek s pobavenym úšklebkem. "Myslim že máš s přibívajícím věkam čím dál leší nápady" a oba dva se rozesmáli na celé kolo.. ************** "Mno tak Tome přidejte,vždyť to nestihneme" říkala s naléhavostí v hlase Cordelia. Tom byl její osobní řidič a kamarád, vlstěn ani neví co by si bez něj počala byl její druhé nohy."Do začátku zbývá už jen půl hodiny a my jsme teprve v půly cesty." "Nemůžu přijít pozdě" prostě nemůžu". a už zase jako by měla slzy na krajíčku. Byla velmi citlivá, také kdo by nebyl když si toho v jejim tak krátkém věku prožila už tollik. "UF" už jsme skoro tam. a na tváři se jí rozzářil úsměv. ***************** Dobrý večer dámy a pánové, u přímého přensosu z koncertního sálu v Londýně se vám hlásí James Baldwin. Lístky na koncert šly na dračku.Poblázněné ženy na ně stojí frontu i dvě noci a stejně na většinu znich ani nevyzbydou volná místa. Už dvě hodiny před začátkem koncertu se zde tlačí davy dívek. Ochranka nestíhá !! Zámožnější lidé chodí bočním vchodem. A už je to tady přijíždí dcera ministra zahraničí. Cordelia ........ a dál už jméno nebylo slyšet protože fanynky přetrhly drát od kameri. ******** Seděla v křesle přímo u podia a přímo na té straně kde vždy stal Paul. Přemýšlela co to bylo venku za shluk. Věděla že tatínek je ministr a že i proto má možnost tu sedět,ale nevěděla že novináři se o ní tak budou zajímat. NIkdy nebyla nikde publikována.Přisuzovala to tomu že jsou tu Beatles jinak by si jí ani nevšimli. Jo už je to tady na podium přicházejí THE BEATLES!!!! Cordelia se roztřásla po celém těla. Vidí je vidí vidí svého milovaného Paula vidí ho na vlastní oči bože je tak sladký. Well shake it up baby now twist and shout come on come on come on come on baby now come on and work it on out. Paul s Georgem málem přestali zpívat a skutáleli se z podia jak hrušky. Paul protože právě spatřil tu dívku ze snu a George protože uviděl tu dívku, sestru dívky kterou tak moc milooval a ztratil.....!!! "Co děláte.???" zařval na ně John v mezihře. "Všechno pokazíte "ZPÍVEJTE" přidal se Ringo. George udělal pohled,který jako by říkal.. "Mno tak se nerozčiluj" a začal zpívat. Posléze se připojil i Paul.Stále ale upíral svůj pohled na tu dívku. Tleskal,smála se prostě se bavila... a vždycky se na něho se zájmem zahleděla... Byla tak krásná.... ******* "PROBOHA" "Vždť to je George, to je přeci přítel mojí zesnulé sestřičky Mack" Nikdy si nemyslela že ho ještě někdy uvidí,úplně zapomněla na to že hraje v Beatles. Měla ho moc ráda byl něco jako její druhý bratr.Vždy si s ní moc ŕát hrál a dělali spolu různé opičárny. Nevadilo jí že se po té nehodě neozval. Asi ještě nebyl ten správný čas moc ho to určitě bolelo.Ale teď když ho vidí už moc se těší až se s ním obejme. Co se to děje? Proč se na mě Paul pořád tak dívá?" Cítila jak se jí začínají potit ruce.Nervozně se začala pohrávat s pramínky vlasů a klopila oči, aby unikla tomu pohledu hnědých očí,který jí tak hypnotizoval. ********** "Tak co děvčata, Co dáma ze další písničku?" "CO"?? "Nic neslyším." Publikum začalo burácet. Dobře dobře... takže příští song... Can´t by me love.... Brouci zazpívali ještě pár písniček a odběhli do zákulisí. "Co jste to tam prováděli,vždyť jste se málem skouleli z podia jak hrušky." oba mlčeli. "Tak odpoví mi sakra někdo..??" ticho bylo ještě větší... "Podívejte,jsme nejlepší přátelé, myslím, že jsme sami sobě nejbližší rodinou. Že se známe natolik,že si můžeme důvěřovat. Alespoň já ano." Paul se po počátečním váhání rozhodl jít s pravdou ven. "Víte kluci,bál jsem se,že mi nebudete věřit a proto jsem tak dlouho mlčel." "Pamatujete si jak jsem byla před pár dny takovej mimo a lil do sebe jedno pivo za druhim..?"všichni přikývli. "Zdál se mi sen,ale jako by to ani sen nebyl jako by to byla nějaká předtucha nebo tak něco. Viděl jsem dívku,stejnou jako v tom snu. Seděla přímo předemnou v královské loži." Ringo po něm hodil nechápaví pohled. " A na co tady ještě čekáš..?? Utíkej za ní..!!" Paul na nic nečekal a rozběhl se do sálu.V koutku duše doufal že ještě neodešla. "Tihle nezkušení kluci, taky jim to trvá věčnost než jim něco dojde. "Hodil na Johna Ringo ůsmměvem. Geoge seděl na křesle a byl rád že se na něj (alespoň prozatím) zapomnělo.(ale na jak dlouho) ***************** Už bylo 15 minut po skončení vystoupení a Cordelia tu ještě pořád seděla.Musela počkat až všichni lidé opustí sál,aby se mohla bezpečně dostat do limuzíny. Už zde nikdo nikde nebyl a Tom stále nedorazil. Najednou jí zamrazilo v zádech. Za zády jako by uslyšela něčí dech."Kdo je tam..?" zeptala se tichim hláskem.. "Prosím jestli tam někdo je ozvěte se" nemohla se otočit protože stále seděla v sedadle a stoupnout si nemohla pro její postižený. Paul stál za záclonkou a usilovně přemýšlel zda za ní má jít. Neviděl jí fo tváře ale po zádech jí splívaly lokny vlasů i ze zadu byla tak nádherná. Zatnul zuby a vykročil. Uslyšela za sebou kroky. Začla se třást po celém těle a na čele jí vyrašily kapičky potu. "Ahoy já jsem Paul, nechtěla by jsi jít se mnou na náš malý večírek.?" Cordelia se začala utápět v jeho nádherných čokoládových očích a sladkém úsměvu... "Ehm" "Promiň co jsi říkal, nějak jsem tě přeslechla.." cítila jak jí tváře začínají zářit červení. "Právě jsem se tě ptal jestli by jsi se mnou nešla na večírek,pořádaný k oslavě koncertu." Paul sebral všechnu svou odvahu kterou našel a řekl.. "Mimochodem když se červenáš tak ti to moc sluší." dodal s úsměvem. "Děkuju" Náhle se jí zatočila hlava a na minutku omdlela...Paul k ní přiskočil a začal jí křísit .Šlo to ztěžka nikdy nic takového nedělal... "Mno tak krásná dívko vzbuď se nenechávej mě tu samotného když sem tě našel.tak prosím prober se.?" Cordelia ačkoli byla mimo všechny jeho slova slyšela a nevěděla co si má myslet. "To nic jenom se mi zatočila hlava." Snad to nebylo kvůli tomu co jsem řekl..?" podívej se zvědavým pohledem Paul.! "JO vlastně trošku jo,ale hlavně to bylo pro nedostatek tekutin. Už tu sedim 2 hodiny a ničeho jsem nepila" řekla s úsměvem. Paul rychlostí blesku vyskočil ze sedadla."Vidíš,můžeš jít se mnou tam je vody dost." Cordelia se ale nezvedala" Paul znervozněl a sklopil ruku... "ne prosím ne,nevykládej si to špatně, moc ráda bych s tebou šla ,ale víš já nemůžu chodit mám ochrnutíé nohy" a sklopila hlavu, nechtěla se dívat do jeho zkoumavých očí. Paul se zastyděl. "Promiň to jsem nevěděl" ale hned se mu zase na tváři objevil úsměv " A vždyť je to přeci jedno... já tě tam nějak dopravim.. Chytil jí kolem pasu obejmul jí a už jí vynášel v náručí ze sálu.... *************** Twist and Shout,All my loving, She loves you, .... z Juboxu se ozývali další šlágry Beatles. Lidé je slyšeli před chvílí,ale stejně se jich nemohli nabažit. John seděl u stolu s Cytnthií a o něčem se velmi zaujatě bavili.Gerge seděl vzadu v místnosti a zase byl duchem mimo. Ringo jak už bylo jeho zvykem tancoval ve prostřed sálu a vesele se bavil s děvčaty. Otevřely se dveře a do místnosti vstoupil Paul s tak nádhernou dívkou že všichni zkoprněli. Chvilku přiblbě zírali a pak se vrátili kde své činnosti. "Zítra toho zas budou plné noviny" pomyslel si Paul.. a zamířil ke stolu kde seděl John. "Tohle je.. Paul otočil oči v sloup.Nezeptal se jí jak se jmenuje. "Ahoy já jsem Cordelia" zachránila situaci a s oběma si potřásla rukou. A zabrali se do rozhovoru.. ************** Náhle ke stolu přišel George. "Paule mohl by jsi na chvíli nechat Cordelii osamotě" Odkud znáš její jméno? Ptal se užasle Paul. " To je teď vedlejší" odpověděl George. "Paule můžeme si promluvit..? "Mno jasně mluv" odpověděl Paul "Já spíš myslel mezi čtyřma očima" "Dobře" Paul po všech hodil zkoumaví pohled ale pak se přeci jenom zvedl. George se ještě naklonil ke Cordelii a zašeptal ji. " doufám že se spolu někdy setkáme,zítra ti zavolám." Cordelia se usmála a on odešel. ************** "Paule poslyš říkám ti nech tu dívku napokoji. jestli je to zase jenom jeden z tvých úletů. Ona si toho moc vytrpěla a já rozhodně nestojím o to aby se kvůli obě trpila." Paul ho nepoznával.. " To nenní žádnej můj úlet na jednu noc jak si na to přišel..?" "Znám tě paule a moc dobře vim jak rád si užíváš s děvčaty." "mne tak to není slibuju" "já ti jen povídám jestli jí ublížíš tak si mě nepřej.. vždycyk sem byl potichu a mlčel i když se mi něco nelíbilo ale to ti povídám jestli jí ublížíš tak... ************ Paul se dobelhal zpátky ke stolu stále ještě se smíšenými pocity. Nechápal to co tím George myslel.. Cordelia nebude ti vadit když už bysme odešli. Už mě to tady nebaví. " Ne nevadí" hlavně když bud s tebou pomysela si. Paul jí znovu odnesl v náručí a donesl jí k limuzíně kde už na ně čekal Tom. "Tome odvez mě prosím domů ale zastav o dvě ulice od domu.." děkuju..." Tom vyndal z auta kolečkové křeslo posadil ji do ní políbil ji na tvář ní oblohou plné hvězd zůstali jenom Paul a Cordelia. Paul dal vozík pomalu do pochybu po chodníku vedle řeky... Noc mu připadla jako celá věčnost. Povídali s o všem možném nikdy nepoznal takovou dívku. Dívku s tolika zájmy. A ty její oči ty ho přímo učarovali nedokázal je dostat ze své paměti. Blížili se k jejímu domu a před prahem když se se s ním Paul chtěl rozloučit. (jak jinak než polibkem) se náhle otočila a pravila... "Nechtěl by si jí na chvilku ke mě na čaj.....????" "Nechtěl by si jí na chvilku ke mě na čaj.....????" zetlase s očekáváním v hlase. "Jasně" vykříkl Paul... "Teda chtěl jsem říct,že bych si moc rád dal šálek čaje." Cordelia se od srdíčka rozemála,odemkla dveře a Paul jí pomohl do domu. Dům byl krásný prostorný a měl takové kouzlo domova,který si Paul pamatoval ještě ze svých dětských let. Cordelia ho nasměřovala kudy má jet do jejího pokoje. Když vstoupil málem se skácel úžasem. Takovej pokojík ještě neviděl. Všude byly obrázky a fotky Beatles. Na stěnách byly vylepené desky Beatles.Paula však zaujala jiná věc. Na nočním stolku vedle postele s nebesy na něj koukal jeho obličej.Zahřálo ho to u srdce.A musel se trošičku usmát když viděl jak se ho snaží Cordelia rozpačitě skrýt. "Víš,já jsem tě tak trochu využila,chtěla jsem tě poprosit jestli by si se mi nepodepsal na nějakou desku a jestli by si ji nevzal klukům do studia aby se mi podepsali také,mnoa bylo mi zrochu trapné ptát se tě na to mezi dveřmi" "ten čaj ale samozdřejmě platí" dodala rychle. "Jistě, co bych neudělal pro svoji princeznu." myslel že mu za to vrazí facku ale ona se jen usmála. "Nevadilo by ti kdybych si už lehla do postele, po tom jak celej den sedim mě už bolí záda." Cordelia si začala svlékat mikinu a v tom se zarazila a rozpačitě pravila. "Paule mohl by ses prosím otočit stydim se před tebou" Paul se však ani nehnul a nemohl od ní odpoutat oči. "Paule mohl by ses otočit" řekla zvýšeným hlasem "Promiň, jistě" a otočil se, ale i přesto pořád mu něco říkalo ať se otočí ale vyržel to. "Už se můžeš otočit zpátky , a můžu mít ještě jedno poslední přání..?" "Uložil by si mě do postele já to sama nezvládnu,vždycyky to dělá Tom,ale ten už určitě spí a já ho nechci budit." Paul k ní přiskočil,chytil jí něžně do náruče a šel s ní k posteli. Jedbou rukou odhrnul pěřinu a položil jí na měkkóu madraci. Stále ji ale nechtěl pustit,cítil jak jí začíná být srdce jako splašené a že se celé chvěje. Chvíli čekal a přemýšleel,pak ale naklonil hlavu a lehce se dotkl jejích rtů. Cordelia mu polibek opětovala. Ještě nikdy se nelíbala,ještě nepotkala toho pravého a taky stále myslela na Paula. teď se jí to konečně splnilo a cítila se jako v pohádce. Všechno se s ní točilo. A polibek se stále prohluboval. i při tom všem jak to bylo krásné věděla kdy má říct stop.nebyla s těch dívek co se vrhnou klukům hned do náruče.A kdyby se někomu celá oddala chtěla vědět že jí opravdu miluje. a to na poprvé nikdy nemůže poznat. Paul jí pomalu začal rozepínat knoflíky u pyžama. Věděl že to není jako vždy když byl s nějakou dívkou žádná se pod jeho polibky tolik nechvěla. Vždycky pro ně byl jen ten slavný Beatle. S Cordelii to však bylo něco jiného. Ona ho chtěla ne protože byl slaný ale pro jeho povahu. cítil to z ejich dotyků a poliblů. Ale i přes to všechno se s ní chtěl milovat. " Dost " řekla Cordelia a oddělala mu ruku z jejího těla. Paul se však nedal odradit. To už její divoká povaha nevydržela a vrazila mu facku. Paul se na ní zvědavě podíval. "No co sis myslel,že s tebou vlezu hned do postele..??? Mám tě sice ráda a dneska mi s tebou bylo moc krásně ale to neznamená že se s tebbou hned vyspim." Tak asi už by si měl jít" Paul se zvedl a trochu uraženě šel ke dveřím. "Paule počkej já jsem to tak nemyslela." "Nemohli byjsme se zítra zase vidět..? Paulův vztek zmizel a na tváři se mu objevil úsměv "Moc rád" "zítra v 10 se pro tebe stávím" Budu čekat" Paul jí ještě naposledy políbil a odešel. ve sletu událostí oba na ten čaj který byl toho všeho příčinou zapomněli.... Crrr! Crrr! Pual už nervozně držel prst na zvonku a stále mu nikdo neotvíral. Po chvíli přispěchal ke dvěřím Tom´. "Velice se omlouvám pane,ale nikdo není doma a já jsem musel utíkat ke dvěřím až z druhého konce zahrady.." Paul po něm hodil udivený pohled.. "A Cordelia ta taky není doma..? Byli jsem domluvení že se pro ni v 10: 00 stavim a že půjdeme někam ven." "Mno ona sice je doma,ale ještě spí nikdo jí z postele dřív jak v jedenáct nedostane. Pravděpodobně si spletla čas a řekla vám ať přijdete moc brzo." řekl pobaveně Tom. "Ale jestli chcete můžete jí jít probudit vy sám,viděl jsem jak se na vás včera dívala a určitě bude ráda" Paul na nic nečekal a šel dopokoje. Ležela v posteli blankitné barvy a v ruce držela malého plyšáčka. Byla to spící kráska. Vlasy měla rozházené po polštáři, přesto stále vypadaly upraveně. Paul odtáhl závěsy a na Cordelii proniklo sluneční světlo.Dlouhou chvíli si jí jen tak prohlížel v noci ani nepoznal jak moc je krásná. Po chvíli si k ní přisedl, odsunul jí pramínek vlasů z tváře a jemně jí pohladil. "Vstávej Šípková Růženko" a něžně jí políbil. Cordelia pomalu otevřela oči a myslela si,že ještě spí. Nad ní seděl Paul a úsměv měl od ucha k uchu."Dobré ráno" pravil a znovu jí políbil "Moc dobré" a převalila ho k sobě do postele... ještě dobrou hodinu tam spolu leželi a škádlili se. Poté si šel Paul udělat do kuchyně čaj a Cordelia se zatim chystala připravit. *************** "Jakou příchuť čaje si dáš..?" zeptal se Tom "Borůvkový děkuji" ´ "Jaktože tento krásný dům zeje práznotou? Chápu že tu není pan Smith,protože má hodně práce,ale co třeba paní Smithová nebo Cordeliini sourozenci.?" "Víte pane asi bych vám to neměl říkat.. mno ale co je na tom stejěn byste se to dřív nebo později dozvěděl" pravil zvláštnim hlasem Tom. "Už to budou 3 roky co se stala hrozná nehoda,znám jí jenom z vypráěný v té době jsem tu ještě nepracoval. Když se rodina smithových vracela z dovolené z Liverpoolu měli těžkou autonehodu. Zezadu do nich vrazil náklaďák.Paní smithová a Mack "To byla jejich druhá dcera" zemřeli na místě a Cordelia ochrnula na spodní část těla. Pán vyváznul bez zranění. Od té doby se bojí jezdit autem a proto si najal mě. Už jsem se stal takovym dobrym přítelem rodiny. S Cordelii si často povídáme o Mack a jejím příteli. Říkala že se jmenoval George,že spolu byli dokonce zasnoubeni." Paulovi zaskočil čaj. "Už si vzpomínám.To je přeci náš George. Můj kamarád. Věci do sebe začali pomalu zapadat. Docházelo mu proč je George tak tichý,jakto že znal Cordelii jménem atd. mumlal si pro sebe. musím se na to Cordelie zeptat.. "Co jste říkal pane" Nic nic jen že už se půjdu podívat na Cordelii" ************* Pootevřel dveře a uviděl Cordelii jak sedí u zrcadla a po tvářích jí stékaly slzy. Nelíbylo se mu že jí takhe vidí bolelo ho u srdce. Chtěl tam vrazit a chtěl aby mu zotpověděla otázky které měl na srdci... ovládl se a pomalu zaklepal.. Cordelia si setřela slzy a otočila se na Paula... Ten se jenom usmál a zeptal se.. "Nepůjdme už na tu procházku..?" Cordelia jen přikývla.. "Nepůjdme už na tu procházku..?" Cordelia přikývla "Počkej,Počkej ne tak rychle" řekl s tajemnou tváří Paul "Teďka ti pěkně zavážu oči aby jsi nevěděla kam půjdeme.Bude to takové malé překvapení" a šibalsky se usmál " Ne Paule ne já to nevydržím,řekni my kam jdeme prosím." a udělala na něj takové oči,kterym nešlo odolat. Paul se však udržel a rezolutně zakroutil hlavou. Zavázal jí oči hedvábným šátkem a vyjel s ní do stracena. Nejeli autem,ale Paul objednal kočár tažený čtyřmi końmy. Jeli jenom 30 minut jí se to ale zdálo jako celá věčnost. "Tak kdy už tam budeme"ptala se Cordelia "Dočkej času" řekl Paul a políbil jí .Ona ho však odsrčila a při tom se smála."Žádný takový dokud mi neřekneš kam jedeme nic nebude.Paul už k ní ale zase nakláněl hlavu. "Ne,ne jestli to udě.." dýl už nebylo slyšet protože slova zanikla v jeho polibku. "Tak a už jsme tady" chytil jí do náruče a nesl jí na to místo. Posasil jí na deku,kterou jako by utkali víly.Byla tak hebká a lehká jako peříško. Paul jí pomalu sundal šátek a ona se ctila jako v pohádce.Byla na nějaké louce,poseté květinamimalý rybníček ozařovalo slunce a a voda se trpytila jako diamanty. "Paule to je nádhera" a do očí jí vyhrkly slzičky štěstí. Ještě dlouhou dobu di tam povídali. Paul si myslela,že už je ta správná chvíle a tak se jí zeptal... "Cordelia víš jak jsme byl dneska ráno v kuchyni povídali jsme si s Tomem a on my ´pověděl o tom neštěstí. Víš a já si myslím že chlapec s kým chodila tvoje setra je můj kamarád z George.Je to pravda...?" Cordelia na něj pohlédla a kapičky v očích se jí odrážely jako hvězdy které právě vyšli na noční obloze...... "Je to pro mě velmi těžké.I když už je to mnoho let,ještě stále jsem se s tím nevyrovnala."mluvila mezi vzlyky a těžce oddechovala. "Promiň","Jestli o tom nechceš mluvit,počkáme" a jemně se na ní podíval. Ona však neodlepila svůj pohled od svých bot."Ne,ne. Musím to ze sebe dostat a cítím,že ty jsi právě ten člověk,kterému se můžu svěřit. Že i když tě znám tak krátce,bezmezně ti důvěřuji. "Děkuji" a se zájmem si jí prohlížel.Tohle nečekal,věděl že k němu cítí něco co se nedalo popsat,ale nevěděl že je to tak silné. "Začnu od úplného začátku.Moje maminka a tatínek měli dceru Mack.Když trošku povyrostla,chtěli ještě jedno miminko a tak jsem se narodila já. Byly jsme se setřičkou nejlepší přítelkyně. Prožily jsme nádherné děttsví,plné radovánek.Nejraději jsme však měli jízdu na koni.Vždy v sobotu odpoledne jsme se proháněly po rozkvetlých loukách zrovna jako je tahle. Když jsme začali dospívat Mack si našla chlapce jménem George. Ano máš pravdu je to zrovna ten George co si myslíš. Musím se přiznat žee jsem zezačátku trochu žárlila.Později jsem ale poznala,že to nemá cenu že sestra mě má pořád stejně ráda. A že George je vlastně moc milý chlapec.Měl mě rád jak svojí mladší sestřičku.4asto jsme spolu dělali různé lumpárny a i když se to na dívku z bohaté rodiny nehodí,jednou jsme ukradli v obchodě jahodový pohár." na tváři se jí po dlouhé době objevil úsměv. "Bláhově jsem si myslela,že mé štěstí nemůže nic pokazit.To jsem se ale velice mýlila." Oči jí zaplavily slzy,ale udržela e aby je Paul nespozoroval. "Když jsme se vraceli z Liverpoolu,kde jsme byli na letních prázdninách,tak se stala strašná nehoda.V autě jsem si zpívali,byl to takový náš rituál a maminka a Mack se moc smáli.Proto když si na ně vzpomenu vždy si vybavím jejich veselé obličeje. Uslyšela jsem naráz , všechno potemnělo a pak už si jenom pamatuji jak jsem ležela v nemocnici a nemohla pohnout nohama.U mé postele seděl tatínek a ve tváři měl zkroušen výraz. Hned jak jsem se probudila,ptala jsem se po mamince.Když mi tatínek vysvětlil co se stalo upadla jsem na 5 dní do komatu. Lékaři už mi nedávali žádné naděje. Já se kupodivu brobudila,a myslím že george proseděl u mé postele celou noc a něco tam hrál na kytaru.Ale nejsem si jistá zda to nebyl jenom sen.Když jsme přijeli domů najali jsme si Toma,aby u nás dělali řidiče a pomáhal mi když jsem ještě neměla ovládat vozík. Geirge už se od té doby nikdy neobjevil.Asi na to ještě nebyl připraven." Sesunula se k Paulovi,který ji jenom jemně hladil a ona dala průchod svým slzám. ********** 22.3. se konal v Londýně nějaký večírek a beatles na něj byli pozvaní. Paul přišel s Cordelii,která hned vzbudila obdiv pro svojí krásu, John přišel se svojí ženou, George jako vždy sám a Ringo s několika děvčaty najednou. I když si kdy kdo myslel,že největší proutníci jsou John s Paulem ... Ringo na tom nebyl o mnoho lépe. Paul Cordelii seznámil s Brainem a nechal je o samotě. brian netušil,že má Paul tak chytrou přítelkyni a probral s ní mnoho mnoho témat."Promiňte,že vás opouštim,ale musim si odskočit na toaletu." "Jo jistě" a mile se usmál. Když přijížděla uslyšela velice zvláštní rozhovor.John který už měl dost v sobě křičel na celý kolo... "mno tak Paulito už si jí zbouchnul..? Pamatuješ přece jak jsme se vsadili,že až uvidíš nějakou holku na tom koncertě že jí sbalíš." "prosim tě mlč,takhle to vůbec není" řekl rozpačitě Paul a nervozně se díval kolem sebe.. To už ale spozorněl i Geroge. Cordelia už to nevydržela a začala plakat. Rozjela se za ním a vrazila mu facku. "Ty ty... ani nevím co seš jak si mi to mohl udělat,já myslela,že mě máš rád už proto co jsi pro mě udělala a nakonec to dopadne takhle."už tě nikdy nechci vidět slyšíš.."NIKDY!!!!" To už k ní přišpěchal George a začal jí utěšovat. "Gerogi mohl by jsi mě prosím odvést domů..? přikývl. "Ne, ne tak to vůbec není,Cordy nech si to vysvětlit prosím." Ta na něho jenom vrhla vraždící pohled a otočila se. "My dva si to spolu ještě vyřídíme!!" řekl George a odvážel Cordelii ke dvěřím....... Celou cestu domů ani jeden nepromluvil.George řídil,musel se soustředit,protože byl dost hustý provoz a on měl už dvě skleničky brendy a bál se aby se něco nestalo. Od té nehody se i on bál trochu jezdit autem,aby někomu nezpůsobil nehodu. Cordelia seděla schoulená v zadu na sedačce,přikrytá kabátem a jen z těží zadržovala slzy. Nemohla uvěřit tomu co Paul udělal. Vždyť to vypadalo že jí má alespoň trochu rád. Nemohla dostat z hlavy ty jeho polibky furt se jí to vracelo.Jak se jeho něžné polibky dotýkali její krku a jak se v jeho objetí chvěla. Když dorazili k domu Smithových,pozvala ho dál.Nechtěla být sama a on byl jediný kdo jí dokázal pochopit. Byl jako její starší bratr. "Aaa tak vidím,že Paul už se tu také ukázal a podepsal ti tady desky."utrousil suše. "Ne,ne neříkej jeho jméno" řekla razatně Cordelia a začala hystericky brečet. "Dobře, jen se uklidni.Všechno bude dobrý." přišel k ní a chytil jí za ruku."Podívej se na mě.! Mno tak Cordilia podivěj se mi do očí.!!" Ona snad stále oči nezvedala až když s ní trochu zatřásl. George jí pomohl posadit se na postel a ukliďnujícím hlasem pravil. " Vím že je to pro tebe těžké.Připadáš si že tě někdo zranil.Že ti vyrval půlku srdce z těla. A že tu bolest nemůžeš nijak zastavit.Chtěla bys usnout a probudit se zpátky kdy to všechno bylo moc hezké. Ale to nejde. Věř mi já to znám.Znám to až příliš dobře. Jenže já narozdíl od tebe se už té bolesti nikdy nezbavím.Ty si s Paulem můžeš vždycky promluvit a vysvětlit si to s ním,ale moje láska zemřela.Už jí nikdy neuvidím,nebudu jí moc říct jak moj jí miluju." V očích se mu zalesklo."promiň,že jsem se za tebou za celý ty 3 roky ani jednou nezastavil,ale nějak sem nemohl moc to bolelo a nemohl jsem vidět nikoho kdo mi jí připomínal." " A nemáš nějakou jinou přítelkyni..? "Ne ne nemám,ještě na to nejsem připravený.Dokonce jsem ani neotevřel její dopis bojím se." "A chystáš se na to..? Odpověď už se ale nedozvěděla protože George se na ní vrhl a začal jí líbat. Cordelia se nejdříve nechala protože byla v šoku,když se ale vzpamatovala strčila ho až spadl z postele... "Co to proboha děláš..?" a udělala vyděšený pohled. "Georgi tak co to mělo zanmenat jak si mi to mohl udělat..?" on ale neodpovíal. I když na něj vyjela a byla prudká nezlobila se na něj. Věděla proč to udělal že nechtěl políbit jí ale někoho kdo byl blízký Mack. Ž se si přál alespoň naposled někoho políbit,protože s Mack se ani pořádně nerozloučil." George se sesunul na postel a začal plakat."Nevěděl co to udělal, a bylo mu to moc líto.Bylo to jako by byl v amoku,nevěděl co dělá.Ale přesně věděl že jí chce políbit protože byla tak blízká Mack." "Georgi promiň,že jsem na tebe tak vyjela,nechtěla sem. " a chytila ho za ruku. Vím moc dobře jak se cítíš a proto mi nevadí co jsi udělal... Když uslyšel její slova něco v něm začalo vřít. Nemohl pochopit jak někdo mohl udělat něco tak moc hodné dívce." Vyskočil z postele jako blesk. "Musim jít za Paulem musim si s ním jít vyřídit to co ti udělal" Ne počkej... Její slova k němu už však nedolehla ve vteřince byl pryč...... Před zraky všech přítomných hostů Paul odešel do svého pokoje ,kde seděl v houpacím křesle a naléval do sebe Whisky. Nejdříve se chtěl "sjet" aby na všechno zapomněl..V té době zrovna začali experimentovat s marihuanou,ale chtěl mít čistou hlavu kdyby se Cordelia vrátila. "Proč zrovna teď když se cítil tak šťastný.Nejšťastnější v celém životě." Znovu do seebe naklopil půlku skleničky. Paul málem leknutím sletěl ze židle. Rozletěli se dveře a dovnitř vrazil George. Ve tváři naštvaný výraz a v očích jiskrřičky zlosti. "Paule můžeš mi vysvětlit co to mělo znamena.?.To to byl jen další románek na jednu noc..? Já sem tě varoval říkal sem ti ať toho zavčas necháš. Když viděl,že Palu neráguje zvýšil hlas. "TAK VYSVĚTLÍŠ MI TO KONEČNĚ...???" Paul měl ale stále vážnou tvář a nedával najevo žádné emoce.(což u něj nebylo zvykem,vždy byl buď veselý nebo smutný.) "Nebudu ti nic vysvětlovat dokud se neuklidníš a neposadíš se tady na tu prázdnou židly. "A PROČ BYCH TO MĚL JAKO DĚLAT" Paul nehnul ani brvou a vypustil kouř ze své cigarety. "TY TY...." George se rezignovaně posadil."Teď když už ses konečně uklidnil můžu začít. Tak za prvé,samozdřejmě respektuji,že jí znáš už dlouhou dobu a že jste přátelé,ale prosil bych aby ses do naše vztahu nepletl." George otočil oči vsloup a už chtěl něco namítat ale Paul rychle pokračoval. "Řekl ty jsi nám snad někdy o své dívce..? Tak řekl..? Samozdřejmě že neřekl ani když jsme něco jako tvoje rodina, a já i když to vím klukům sem to taky nevyzradil. Za druhé: Kdo to před 14 dny řekl ať udělám s tím děvčetem ?.Kdo mě lechtal tak,že sem nakonec souhlasil,ale pořád sem si myslel že je to jenom sranda,blbý klukovský hry. Mno samozdřejmě zase vy.Jak jinak. Vy ani ste se o tej sázce nezmínili a te´d to chceš zase vytahovat..? A navíc já jí mám rád a zjevila se mi i ve snu.Myslíš,že kdybych chtěl nějakou dívku..(můžu mít jakou kolic chci) že bych si vybral zrovan ochrnutou..? To bych byl blázen. "TAK MI KONEČNĚ ŘEKNI CO PO MĚ VŠICHNI CHCETE..??? COPAK JÁ ZA TO MŮŽU ŽE BY L JOHN OŽRALEJ A ŽE ŽVANIL NESMYSLY..? Paul si ani neuvědomil,že vstal začal chodit po místnosti a křičet.Potřeboval ze sebe dostat všechem vztek a tak nakopl skříň.."Auu""Doprčic ukopl jsem si palec" Pak už ani jeden z nich nepromluvil.Nehnutě seděli v Paulově pokoji až do raních hodin. ******************** "Paule promiň,já si sice nepamatuje co jsem včera vyváděl, aleCynthia mi to pověděla" omlouval se John při snídani.Byl připravený na to že mu Paul vrazí nebo že mu začne nadávat,ale nic z toho se nestalo.A to ho velice znepokojilo.Připadalo mu jako by se z Paula stala ledová kra,jako by jeho srdce bylo kus ledu a to nebylo nic dobrého." Víš Johne já sice uznávám,že si byl na mol a nevěděl co říkáš,ale tohle vážně ne. Já se s tebou ještě nemůžu bavit.Prostě mě to hodně bolí.Promiň" Nikdo ostatní u stolu se neodvážil promluvit.Paul po chvilí prolomil ticho. "Kluci vím,že se vám to nebude líbit,ale já si beru na 14 dní volno.Řekněte to Brianovi,a taky mu řekněte že mé rozhodnutí nic nezmění ať se o to ani nesnaží.Stejně nemáme žádnej koncert, a kdyby jo vypadal bych tam jak mrtvola a celé byc to akorát zkazil.Nebudu tady v domě,takže mě neuvidíte a ani se mě nepokoušejte hledat. S nikým zvás nechci mluvit.Potřebuju být sám a všechno si promyslet." A pokračoval ve snídani. Odpoledne si sbalil pár věcí a vydal se do vstupní haly.Všichni tam stáli a koukali na něho s udivenou tváří.Paul jim jenom zamával a pomalou chůzí se jim vzdaloval z očí do slunečného jarního dne. John na tom byl asi nejhůře.Vinil se z toho co se stalo,protože to byl jeho nejlepší přítel.A právě v tento den v tuto chvilku si usmyslel,že paulovi za každou cenu pomůže..... Nevěděl kam půjde.Pořád si myslel,že se probudí a všechno bude jako dřív.Že vlastně nikdy neodešel od kluků a že se jen tak prochází městem.Až když mu došlo,že je přeci jenom vzhůru,zamířil do hotelu.Na ulici ho nikdo nepoznával měl na sobě obyčejné jeany,tričko a koženou bundu,žádný oblek na hlavě kšiltovku a hlavu měl sklopenou dolů.Kdyby jen ty davy dívek věděli,že právě viděli toho kluka,kterého tak zbožňovaly.Když dorazil do hotelu vzal si pokoj číslo 222 (dvojka bylo jeho šťastné číslo a on zrovna štěstí potřeboval). Vlezl si do postele a usnul tak tvrdě,že se probudil až druhý den k obědu. Nechal si poslat jídlo,zahrál si písničku na kytaru,kterou si nechal doručit poslíčkem a k večeru zase usnul.Takhle to pokračovala dalších 5 dní.Neměl žádnou náplň života. U Cordelie to bylo úplně stejné.Ona ale mezi těmi všemi pocity,cítila také zlost.alespoň si myslela,že je to zlost neuměla to popsat.Ale i když se tomu snažila ze všech si zabránit stále Paula milovala a bez něj se cítila tak opuštěná.Seděla doma a nic nedělala.Nikam nechodila už ani s Tomem si nepovídala.Prostě nic.Její tatínek z toho byl velmi nešťastný a rozhodl se navštívit Beatles. ****************** "Pane tam nemůžete,tohle místo je jen pro zvané." řekl strážník a postavil se před pana Smitha. "Strážníku víte vy kdo já jsem..? Já jsem ministr zahraničí a musím zde vyřídit velmi vážnou věc. "Při vší úctě pane vás pustit dovnitř stejně nemohu." Takhle se tam dohadovali ještě dobrých 20 minut. George šel zrovna náhodou kolem a když uviděl co se venku děje hned to šel napravit."Puste ho,je to můj dobrý přítel." Když pan Smith přišel dovnitř padli si s Georgem do náruče.Byl to velmi dojemný okamži,shledání poletech.Šli se posadit do salonku a pan Smith vylíčil Georgovi co ho trápí. "Víte Jamesi soucítím s vámi ale i přesto si myslím,že Paul je v tom nevině." Tak proč za mou dcerou nepřijde a nevysvětlí jí to..??" "Tak to já taky nevím a popravdě sám ani nevím kde je.Před 5 dny se sballil a odešel pryč." Pan Smith v tom už měl pěknej guláš,Ale ani jeden už to nechtěli řešit a tak při té přležitosti začli probírat co se stalo za ty 3 roky co se neviěli. ********************** Cordelia i Paul se oba současně na úplně jiném konci Londýna vzbudili.Oba dva byli zpocení a měli zrychlený tep.Měli podívný sen,ale věděli žře ať to bylo cokoliv musí udělat to co jim je souzené..... "Ráno moudřejší večera..... Slunce zářilo na jasné obloze, nad loukou plné kvítí se proháněli motýlci,až do vzdáleného okolí byla cítit vůně jasmínu a pod velkým dubovým stromem seděl mladý muž. Byl to muž,který v jediném okamžiku stratil štěstí,kamarády a lásku. Nikdy netušil,že se tohle může stát právě jemu a ještě navíc v jeden den. Včera měl velmi podíný sen a i když nebyl pověrčivý vydal se na toto místo.I když byl moc smutný napadla ho úžasná melodie,kterou si zamiloval.Seděl pod stromem s kytarou a pobrukoval si melodii,kterou nemohl dostat z hlavy. "All you need is love" a tak stále dokola. On byl právě ten případ,který potřeboje lásku a nemůže bez ní žít. "Já snad sním..?" Srdce se mu rozbušilo a tělem mu projelo teplo.Po prašné cestičce se k němu blížila postava.Nebyla poznat,ale on hned rozpoznal její typické rysy.a hlavně to,že byla na vozíku.Byla to Cordelia.Na kolečkovém křesle jí vezl Tom.Cordelia se občas pousmála něčemu co Tom pověděl,ale Paul stejně poznal že se trápí.Nevšimla si ho a on se v nestřeženém okamžiku schoval do stínu stromu. Najednou se však prudce zastavila a začala se rozhlížet po okolí.Paulovi ztuhla krev v žilách.Chtěl se za ní rozběhnout,chytit jí do náruče a políbit jí. Stále v sobě ale nenacházel potřebnou dávku odvahy..... *********** Hned jak se ráno probudila,nemyslela na nic jiného než na ten podivný sen co se jí zdál.Nasnídala se a po dlouhé době se rozhodla vyjít z domu.Tím všechny velmi překvapila. Zavolala Toma ať připraví auto,že si vyjednou do jednoho nedalekého parku.Něco jí tam velmi táhlo,ona ale stále nemohla přijít na to co to je.Mozek jí pracoval na plné obrátky."Proč se mi to asi zdálo.Měl ten sen nějaký význam nebo si to jenom namlouvám.?"Jednu chvíli si dokonce myslela,že by tam na ni mohl čekat Paul,ale tuto myšlenku okamžitě zavrhla a zakázala si myslet na všechno co jen trochu bylo spojené s Paulem. Když projížděli po prašné cestě,něco v ní hrklo a ona se okamžitě zastavila.Vypadalo to jako by někdo stál za stromem a pozoroval ji.Nebyla si však jistá a tak nejistě zvolala..."Je tam někdo...???" *********** Ze stínu stromu se začala vynořovat postava.Cordelia hned poznala,že je to Paul.I když si celou dobu namouvala,že už ho nechce nikdy vidět,ve skrytu duše moc toužila po jeho objetí.Po tom co v ní dokázal vzbudit jenom on.Když už byl skoro u ní uslyšela jak na ní mluví Tom."Slečno já vás tu nechám raději osamotě." a odešel zpátky k autu. "Ahoy" vysoukal ze sebe nejistě Paul... "Co tady děláš ty mě tady snad sleduješ"vyjela na něj Cordelia.Nechtěla,ale prostě jí ten ostrý ton nějak vyklouzl sám. "Ne,to bych si nikdy nedovolil.To sem u tebe klesl už tak hluboko,že si myslíš že bych tohle mohl udělat..? Já jsem tu byl mnohem dříve než ty." oči měl ale stále sklopené dolů.Nedokázal se na ní podívat."Víš já ale s tebou nechci mluvit,to co jsi my udělal je neomluvitelné a já tě k životu nepotřebuju."Sama ale moc dobře věděla,že je to pouhá lež. "Počkej nech si to vysvětlit.Tahle to vůbec nebylo.John byl opilej a žvanil nesmysli." "Jo to si nemyslim,viděla jsem tvůj výraz ve tváři když o tom začal mluvit.a to mi dokonale stačilo.Určitě to byla pravda." a začala odjížděť po cestě zpět. "NE,NE stůj já nechci aby jsi odjela." Cordelia se však ani neodhlédla.Paul se za ní rozběhl "MILUJU TĚ" V tomto okamžiku se stala neuvěřitelná shoda náhod. Když to Cordelia uslyšela omdlela,Paul zakopl a plnou rychlostí srazil vozík.Když se vzpamatoval uviděl Cordelii jak leží na zemi a na obličeji má veliký škrábanec. Pak už bylo jen v dáli slyšet zvuk syrén sanitky..... Pak už bylo jen v dáli slyšet zvuk syrén sanitky..... Paul se probral z bezvědomí a uvědomil si že leží v nemocničním pokoji.Nejdříve si nemohl vzpomenout co se stalo,ale později mu to docvaklo. Vzpomínal si na malé utržky ze včerejšího dne. Vzppomínal si jak utíkal,zakopl o kámen a schodil Cordeliino kolečkové křeslo.Jak ji držel v náruči a ona měla obličej celý od krve. "Dobrý den pane McCartney vidím,že už jste se probudil.Ještě tak 2 až 3 dny a bude moc odejít domů." "Při vší úctě pane doktore,To nepřichází v úvahu já musim odejít hned." řekl razantně. "Ne ne pane Mccartney vy si tady ještě poležíte to je moje poslední slovo" a odešel z pokoje. Paul to ale tak nehodlal nechat.Věděl,že dřív nebo později někdo vyzradí,že je v nemocnici a tu oblehnou davy fanynek,.Ale hlavní důvod byl ten,že musí dostat Cordelii zpátky a to za každou cenu a ktomu aby to mohl uskutečnit potřebuje Johna. *********** "Co se děje,proč nemůžu otevřít oči..? SNAD NEJSEM MRTVÁ..?" zhrozila se Cordelia. Snažila si vzpomenout co se stalo,ale ať se snažila jak chtěla nic se jí nevybavovalo."Kde to jsem.? Vzpomínala na Paula na chvíle kdy byli spolu kdy jí poprvé políbil a jak jí vzal na rokvetlou louku.Najednou zničeho nic vše zčernalo..... "Podívejte pane dokrore... z očí jí tečou slzy.Vidíte to ona přichází k sobě. Po 5 dnech se zase určitě probudí." Doktor jí šel skotrolovat a pak se na pana Smitha šťastně usmál. "Ano,máte pravdu je to tak už ráguje,brzy už zase bude mezi námi." Cordelia slyšela jen slabé uržky jejich rozhovoru... "Pane Smithe za chvilku už se probudí......" pak zase dlouho nic až uslyšela tu spásnou větu... "Je tu velká pravděpodobnost,že bude zase chodit,záleží jen na její silné vůli." To co slyšela jí dodalo tolik odvahy že pomalu otevřřela oči. Tento okamžik jí připadal stejný jako před 3 lety kdy tu tatínek seděl zrovna jako dnes a řekl jí že maminka se sestrou zemřeli. Dnešek byla ale vyjímečný dozvěděla se že bude moct chodit.Rozhodla se ale na sobě nedat nic znát. "Dobré ráno tatínku" pravila tichým hláskem "Slečno myslím že do týdne bychom vás mohli propustit" řekl doktor a usmál se Cordelia si tam ještě dlouho povídala se svým tazínkem...... ********* John se naštvaně vyškrábal z postele.Nesnášel když ho někdo vzbudil.Ale to tloukání na dveře nešlo přeslechnout."Mno vždyť už jdu!!" Otevřel dveře a zbledl. Uviděl Paula.Tohle snad ani jeden z nich nečekal.John skočil radostí Paulovi kolem krku a málem by s ním začal i točit.Když si uvědomil co dělá,okamžitě ho pustil a trochu se začervenal. "To necháš tak vzácného hosta stát mezi dvěřmi..?" řekl pobaveně Paul..."ne ne zakoktával se John pojď dovnitř." Oběma nalil skleničku mléka a pokračoval. "Co ty tady.Jakto že si se tak najednou vrátil..?" "Potřebuju pomoc a ty jsi jedniný na koho jsem se mohl obrátit. Potřebuju,musim získat Cordelii zpět.I když mě odmítá,cítím,že by se mnou taky chtěla být.." a smutně se usmál. "Mno abych řekl pravdu,nečekal jsem že s tím přijdeš zrovna za mnou po tom co jsem udělal,ale sem rád.Tak jak můžu pomoc." "Vzpomínáš si jak mám na jednom ostrově koupenou farmu.Chtěl bych ta Cordelii vzít protože má moc ráda koně.Jenže když jí to řeknu vrazí mi facku." a právě proto potřebuji aby jsi mi pomohl ty." V hlavách se jim začínal rodit "ďábelský " plán... V ulici na Regen Street,byla ještě většina lidí v hlubokém spánku.Zářili zde pouze noční lampy které vrhaly strašidelné stíny. Tady se dříve jak v 9 hodin nevstávalo.Bydleli tu většinou samí bohatí lidé. To byla ideální příležitost k uskutečnění tajného plánu Johna a Paula,na kterém se domlluvili zhruba před týdnem. John se mezi klukama choval jako vždycky a Paul raději zůstal v hotelu aby se jim něco nezdálo podezřelé. K domu číslo 23 přijeli černým autem "broukem" Připadali si jako nějací padouši z detektivky,které četli v mládí,ale utěšovali se že to dělají pro dobrou věc. Byli domluvení s Tomem, že je pustí do domu a pomůže jim.Nejdříve se zdráhal,ale když poznal,že Paul se bez Cordelie trápí a ona bez něj též povolil.John vstoupil do domu a pomalu začal otvírat dveře pokoje.Cordelia už jenom zahledla jak se k ní z dálky přibližuje neznámá postava. Cordelia se s leknutím probudila.Byla dezorientovaná a silně jí bolela hlava..Když se rozkoukala zavolala "Kde to jsem...? Nikdo neodpovídal. "Tak je tu někdo...? Odpoví mi někdo kde to jsem..?" "SAKRA" ulevila si. Najednou zbledla a v hlavě jí začaly vířit myšlenky. "To je únos.Proboha někdo mě unesl. Co budu dělat. nebo spíš co oni udělají se mnou.?Po tatínkovi budou chtít určitě výkupné a co když ho dostnou a pak mě zabijí..?? .Nevěděla proč,ale vzpomněla si na Puala,málem se rozbrečela při představě,že už ho nikdy víc neuvidí." Po chvilce si uvědomila, že je na palubě soukromého letadla a když vykoukla z okýnka zhrolizala se.Byla nad oceánem a to jí nahnalo takovou hrůzu,,že znovu omdlela. ********** Připadla si jako v nějakém špatném snu.Nejdříve se probudí na palubě letadla a teď se nachází na nějaké haciendě,na nočním stolku má čerstvé květiny a připravenou snídani.Míchaná vajíčka,chleba a pomerančový džus.Když se však podívala pozorněji spatřila ještě něco jiného.Na tácku,leželo ještě nějaké přáníčko. "NEMUSÍŠ SE NIČEHO BÁT,NIC SE TI NESTANE,KDYŽ BUDEŠ CHTÍT JÍT VEN ZAZVOŇ SI A ROZA TI BUDE KUPOMOCI. DOUFÁM,ŽE JSEM SE TREFIL A SNÍDANĚ TI BUDE CHUTNAT.S AŽ PŘIJDE PRAVÝ ČAS UKÁŽU TI KDO JSEM." Cordelia i když to nechápala,pocítila k němu zvláštní důvěru a s radostí se pustila do výtečné snídaně. Později zazvonila na zvoneček a do místnosti přišla Roza. Byla to straší pání s vlídnou tváří. "Přejete si něco slečno..?" zeptala se mile. "Ano ráda bych věděla,kde to jsem a kdo mě sem přivezl." Roza popošla a sedla si na kraj postele. "Ráda budu vaší přítelkyní,a ve všem vám vyhovým,ale na tohle se mě neptejte nechci a nemůžu vám to říct.Však brzy dostanete odpovědi na všechny vaše otázky. Brzy bude oběd,za chvilku vám ho přinesu." Cordelia po obědě usnula a spala až do druhého dne.Byla velmi utahaná. Paul to nemohl vydržet.Tak dlouho už jí neviděl,a nedržel jí v náručích. Rozhodl se že se na ní musí jít podívat.Určitě už spí a tak ho nepozná.Vešel do pokoje a když jí spatřil málem se mu podlomila kolena.Nikdy neměl možnost prohlédnout si jí tak zblízka. Vlasy jí splýbaly po polštáři,pár pramínlů jí roztomile lezlo do tváře a dokonale lemovaly její obličej. Víčka měla semknutá a z jejich konce na tvář dopadaly tmavé řasy.Pocítil neznámé mravenčení v břiše. Jako by se mu žaludkem proletělo hejno motýlů, kteří svými křídly třeli o Paulovi útroby. Přejel mu po zádech mráz a ihned mu naskočila husí kůže a moc dobře věděl, že to nebylo proto, že by mu byla zima. To, co mohl vidět před očima, mu naprosto změnilo svět. Po delší době jí jemně políbil a odešel taky spát....... Druhý den si Cordelia prohlédla celou haciendu a večír si užívala horkou koupel se spousty pěny.Milovala jak jí kypičky vody stékaly po rozehřáté kůži,a vlasy jí klouzaly po zádech.Najednou někdo zaklepal. Byla to Roza "Slečno,promiňte že vás obtěžuji,právě v této chvíli ale můj pán vám něco posílá a říkal,že vám to mám doručit okamžitě.Bylo by asi lepší kdybyste se nejdříve oblékla a pak si to až přečetla." řakla a Cordelii připadalo,že v jejím hlase je jakási naléhavost. Krabička,kterou držela v rukou byla obvázaná rudou mašličkou a malým písmem napsáno "Pro Cordelii" Když nadzvyhávala víčko,cítila jak se jí chvějí ruce.Nevěděla proč,ale byla velmi nevozní.. MILÁ CORDELIA VÍM ŽE ASI NEVÍŠ KDO JSEM A PROTO JSEM SE ROZHODL ŽE DNES VEČER TI ODHALÍM SVOJÍ PRAVOU TOTOŽNOST.NEČEKÁM ŽÁDNÝ ZÁZRAK A JSEM PŘIRAVEN NA JAKOUKOLI REAKCi ALE I PŘESTO TĚ PROSÍM ABY JSI PŘIŠLA./DOUFÁM ŽE NEBUDEŠ SKLAMANÁ." Cordelia projela otevřenými dveřmi a na zemi bylo něco zvláštního.Byly to okvětní lísty rudé růže a vedly kamsi za roh.Neváhala ani vteřinku a rozjela se jejich směrem.Koupelna byla v přízemí takže si nemusela dělat starosti s překážkami. Projela obývacím pokojem,přijímací halou a hlavními dvěřmi do temné noci. Cestu osvětlovaly jen noční lampy, a pod jejich světlem se nacházely další a další lístky.Jela už nejméně 5 minut a pomalu si začínala myslet jestli to není pouze nějaký nemístný žert.V tu chvíli se ale v dálce něco zablesklo. Hned zrychlila tempo.Jaké to pro ni bylo překvapení když uviděla stáje... ´ "Že by snad ten neznámí byl stájník." při téhle myšlence se musela usmát. Z temnoty noci se kní pomalu přibližovala postava.Cordelia se začala bát. "Dobrý večer slenčo,jmenuji se Karlos a jenom sem vám přišel pomoci. Chci abyste se projela na koni." řekl mile "Děláte si ze mě srandu..?Copak nevidíte,že jsem na vozíčku a nemůžu teda jet na koni.? Přijde vám vtipné,dělat ze mě blázna..?" Ani se neuvědomila,že zvýšila hlas. "Ne ne Já si z vás žádnou srandu nedělá,to bych si nikdy nedovolil." Po chvilce si uvědomil,že se chová nevhodně a jeho hlas zjemněl."Omlouvám se.Já moc dobře vím,že jste ochrnutá a právě proto vám nabízím tu to možnost.Znám mnoho případů,kdy se lidem podařilo znovu chodit." Cordeli byla touto myšlenkou úplně nadšená,že úplně zapomněla za jakým účelem sem vlastně přišla...Karlos sobě i jí osedlal koně a vyrazily do vzdálené noci. Cordelia na chvilku zavřela víčka a vzpomínala na rozhovor který slyšela v nemocnici "Ano pane Smithe vaše dcera bude znovu chodit.Bude k tomu ale zapotřebí její silná vůle a nějaký zlom v jejím životě."Když oči znovu otevřela Karlos už tam nebyl.V dááli ale uviděla světlo svíček.Pobídla koně a rozjela se tam. Na zemi ležela deka s polštářky.To co však uviděla.Nemohla tomu uvěřit. Zády k ní seděl mladý muž.I když ho viděla jen zezadu na první pohled poznala kdo to je.Když se k ní potom otočil byla si stoprocentně jistá.Byl to Paul a právě v tento okamžik v tuto dobu se stal zázrak.Ucítila znovu nohy...!!!!! Když spatřila Paula byl to pro ní takový šok,že ucítila nohy. Ani nevěděla co dělá slezla z koně rozběhla se k Paulovy a vletěla mu do náruče.Ten s ní začal radostí točit. Cítil jak se mu chvěje v náručí. "Cordilia pojď posaď se a všechno mi pověz pověz mi co se přihodilo." "Připadá mi,jako by moje ochrnutí byl jen zlý sen" "Přesně tak,Cordelia a teď jsme tu jen my dva a tobě už se nemůže nic stát.Na mě se můžeš spolehnout.To ti slibuji." Chvíli váhal,ale pak natočil hlavu a ostýchavě ji políbil. "Ne,ne Paule.Nech mě.Všechno tohle je moc hezké a já ti děkuji ale...." řekla jako by se snad něčeho bála. "Dobře,ale podívej,měli bychom něco sníst.Vidíš,připravil jsem spoustu dobrot.Jahody,čokoládový dort všechno co máš ráda."pravil s úsměvem. "Tohle všechno si připravil sám..? Paul se začervenal "Mno popravdě trochu mi stím pomáhala Roza." "Na. teď si připijeme.Připijeme si na tu nejhodnější osobu na světě." "Ty o mě mluvíš jako bych byla anděl"? "Ne to ne.Mluvím o tom jaká jsi.Jakou tě nosím ve svém srdci.A chci aby jsi v něm zůstaal napořád. Od té doby co jsem tě poznal je všechno úplně jinak..Je to zvláštní. Cordelia sklopila oči a zašeptala."Paule" "Ne dnes po mě nemůžeš chtít abych odešel.Dnešní noc chci strávit s tebou.Ne dnes už tě nenechám samotnou." Nevydržel to a přitáhl si jí blíž k sobě."Jsi krásná.Ještě nikdo ti to neřekl..?" "Ne ještě nikdo mi neřekl,že jsem hezká." "Já jsem neřekl,že jsi hezká.Ty jsi víc než to.ty jsi překrásná.Tvoje krása vyzařuje z nitra a právě proto chci být navždy s tebou."Políbil jí tentokrát však s větší vášní. "Já se bojím.Já se vážně moc bojím" oči se jí začali třpytit ve svitu měsíce. "Já ti nechci ublížit.Chci být s tebou.Moc po tobě toužím.Chci tě milovat celou,celičkou." "Jenže já se bojím,že tohle všechno najednou skončí,že se probudím a ty tu se mnou nebudeš." To už neudržela slzy. "Dobře,Chci ti dokázat,že je to skutečnost.Věř mi,moje city jsou opravdové. "MILUJU TĚ,MILUJU." "Ani nevíš,kolikrát jsem o téhle chvíli snila.Ale nikdy mě nenapadlo,že to může být tak hezké. "Vážně a můžeš mi říct jak sis to představovala..? Je tolik možných způsobů jak ti dát najevo svou lásku.Můžu ti to třeba zazpívat, nebo říct různými jazyky."Oba dva se začali smát. "Paule co bláníš.? "Ano blázním z lásky k tobě." "Jenomže já.... víš já jsem ještě s nikým nic neměla..." a sklopila oči "Máme celou noc na to abychom byli spolu.Prosim tě,dovol mi dnes v noci zůstat s tebou.Budu tě tady opatrovat jako poklad.Dovol našim srdcím aby se rozhořela.Copak nechceš abych já byl tvůj první..? Cordelia přikývla.Paul jí rozpusti vlasy z drdolu,které jí spadly na ramena.Opatrně jí položil na polštáře a začal j líbat na krku. "Paule prosím sfoukni ty svíčky.Stydím se." "Ne chci se dívat,Chci aby se mi vzpomínka na naše milovaní navždy vryla do srdce.Protože tohle bude to nejkrásnější co jsem kdy zažil." Pak se jejich rty po dlouhém,vzájemném pohledu znovu setkaliJejich polibky se prohlubovaly.Byli čím dál tím více vášnivějíší. Cítil její rozpálené ruce,jak prozkoumávají každou část,každý záhib jeho těla.Cítil její vůni kůže voňavou po jasmínu. Paul Cordelii líbal nežně na krku až jí polila horkost.Oba dva cítili jak jim byjí srdce jako splašené.Že se chvějí pod svými dotyky a jak jim kapičky potu stékají po tvářích. "Miluju tě" zašeptla Cordelia a Paul pochopil že jejich milování už nic nebrání. Ještě dlouho se milovali s jen tak tam polehávali.Těla měli spojené v jedno.Pak už oba dva spokojeně usnuli...... Puala něco zašimralo na nose.Podrbal se a dál spokojeně oddychoval.Šimrání však neustávalo a tak se s "kyselým šklebem"probudil. Zrovna se mu zdál pěkný sen. Vzpomínal na minulou noc.Na to krásnémilování,které prožil s Cordelií.Nebylo to jako s ostatními dívkami,se kterými vždy byl,když jezdili po koncertech.Většinou byl s fanynkami,které po něm šílely a on si jenom nezávazně užíval.Bylo to takové hezké povyražení.Teď však cítil zvláštní pocit.Cítil jak se mu minulou noc Cordelia celá oddala.Jak se chvěla pod jeho jemnými dotyky a jak její ústa žadonila po dalších a dalších jeho polibcích.A ani on to bez ní nemohl vydržet.Chtěl cítit její rozpálené tělo na svém.Bylo to pro něj jako droga. Pootoči hlavou a přičichl k jejích vlasům.Z jejich sladké vůně se mu zatočila hlava.Nemohl od ní odtrhnout oči.Vypadala tak sladce. Naklonil se k ní a lehce jí políbil. Trochu sebou cukla a přitáhla si deku až k bradě. Paul potichu zašeptal a malinko jí kousl do ucha " Vztávej maličká už je ráno" Cordelia s leknutím vyskočila. "Nechte mě nechte mě" Byla tak roztomilá,že se musel začít smát. Když Cordelii došlo co se děje hodila po Paulovi uraženej pohled a lehla si k němu zády. Ve skutečnosti se jí chtělo moc smát,ale chtěla Paula trošičku potrápit. "Co se děje" dělal blbýho Paul "Co by se jako mělo dít..? řekla vyhýbavě "Fajn už se nezlobím,teď už mi můžeš dát pusu." "Já ale nechci" vypadlo z něj "Tak fajn.Mě to nevadí." tohle se mu ale nelíbilo "To jako myslíš vážně..? "Jo" koukala na něj a pozorovala ho,jak by ji chtěl dát pusu ale držel se. "Opravdu.?" "No dyť to říkám.Mě to je jedno jestli mi dáš pusu nebo ne." To už ale nevydržel a skočil po ní."Paule!!" vypískla..Paul jí povalil a začal jí lechtat. "Přestaň" bránila se.Snažila se ho ze sebe schodit ale bohužel měl větší sílu. Snažila se bránit ale nešlo to. Paul najednou přestal. Začal jí líbat na krku.To už nevydržela vzdorovat a celá se mu oddala. Ještě chvíli se tam mazlili a objímali než se rozhodli jít do haciendy na oběd. LONDÝN George seděl sám se svém pokoji a neustále myslel na ten dopis co má schovaný v šuplíku.Jako by ho nějaké neviditelná ruka vedla.Došel až ke stolu,ale dlouho moc dlouho se musel přemáhat aby zásuvku vůbec otevřel.Do zámku vsunul malý zlatý klíček a 2krát sním otočil.Vytáhl malou obálku,usadil se na postel a pomalu jí otevřel. Text byl napsaný malým úhledným písmem a k němu byl přiložený malý řetízek..... Milý Georgi.... Pokud budeš číst tento dopis,znamená to že už nemohu být s tebou. Ať to zapříčinily jakékoli okolnosti,už nemůžeme být spolu. Dnes v noci jsem měla sen,zlou předtuchu,která se pravděpodobně vyplnila. Nevěděla jsem přesný čas ani místo, kde by se to mělo stát. Ale moc dobře jsem veděla, že jestli se to má stát,tak se to stane. Bojovala jsem jak nejvíce to šlo,ale osudu nejde zabránit.A proto jse nechtěla zůstat zavřená doma. Nechtěla jsem tě opustit,ale nikdy nebudu litovat chvílí,které jsme spolu strávili. Nevěřila jsem že je něco takového možné,ale na světě neexistoval člověk,kterého bych milovala víc jak tebe. Zažili jsme spolu spousty krásných chvil,štěstí a zábavy. Vzpomínám na chvíle,kdy jsme spolu jezdili na koních, chodili na pouť nebo se jen tak procházeli po zasněžených sestičkách v parku. Z toho co se stalo se neobvińuj.Není to tvá vina.Byla to jen pitomá náhoda"osud." Nebudď nešťastný. Musíš žít dál.Brzy si najdeš někoho kdo tě bude milovat stejně jako já. Jsi úžasná bytost, jsi tak křehký a přesto tak silný, tak sladký a přesto tak hodný. Jsi to prostě ty "můj Geroge." Najdeš si nějakou dívku,kterou si nakonec vezmeš.Založíte rodinu a budeš šťastný.Já už jsem šťastná.Šťastná že jsem mohla být s tebou ač na krátkou chvíli. Nevrátila bych to zpět,jsem ráda,že se vše,odehrálo,tak jak se odehrálo. I to málo,promě znamenalo hodně,nejvíc v mém životě. Mám jenom dvě přání. Aby jsi se postaral o mou malou sestřičku aby si tento řetízek nosil na krku pro mou památku,a aby vždy když ho uvidíš vzpomínal jen na šťastné dny co jsme spolu prožili. Buď šťastný,navždy,abych se na tebe mohla z nebe dívat a pozorovat tvůj úsměv na tváři. Nikdy na tebe nezapomenu,a nikdo nikdy nepochopí co je to láska dokud nepotká "mého" George. S láskou Mack Georhe už věděl,že musí jít dál.Že musí přestat žít minulostí a věnovat se přítomností.... tento dopis mu hodně pomohl... Přesně věděl co musí udělat... Nasadil si řetízek a zašeptal.. "Taky tě miluju a navždy budu..." a pomalu odcházel ven otevřenými dveřmi....... Nastal večer a na obloze svítil pouze měsíc,který ozařoval svými paprsky vzdálený rybník.V haciendě se svítilo,a v obývacím pokoji praskal oheň v krbu. Paul s Cordelii leželi v posteli zachumláni v dekách a povídali si o tom jak byli mladí o jejich prvních láskách a zklamání. Teď se tomu smáli,ale oba přiznali že svůj první rochod s partnerem probrečeli.Dokonce i ješitný Paul se pod tlakem usmívající Cordelie přiznal. Najednou se Paul na Cordelii zkoumavě podíval. Ta celá skoprněla a nevydala ze sebe ani hlásku. Paul poznal že už přišla ta správná chvíle. "Miláčku, víš že tě moc miluji a nikdy tě nechci stratit. a proto pro tebe mám malý dáreček." a šibalsky se usmál. Ze zásuvky vytáhl malou červenou krabičku a podal jí Cordelii. Ta ji pomalu otevřela.Byl v ní malý zlatý prstýnek s duhovým kamínkem uprostřed. "CHTĚLA BY JSI SI MĚ VZÍT ZA MUŽE A STRÁVIT SE MNOU ZBYTEK ŽIVOT.?" Cordelii se rozšířily zorničky ale stále neodpovídal. Paul se začal děsit,že udělal něco špatně. "JASNĚ" " Moc ráda is tě vezmu za muže,protože tě moc miluju." Skočila mu kolem krku a políbila. Pak se spolu znovu milovali a nemohli se sebe nabažit. LONDÝN Dámy a pánové dovolte abych vás přivítal an večírku věnovaný speciálně nejlepší skupině všech dob Beatles.Večírek sleduji miliony lidí po celé Anglii. Jsou zde všichni. Manažer a blízký přítel Brian Epstain. Kamarád a řidič Neil Aspinall. Rodiče Ringa a George. Paulův tatínek a Johnova teta Mimi. A samozdřejmě nemůžou chybět. John se svojí krásnou ženou Cynthií, Ringo s přítelkyní Maureen..... Aaaa podívejtře se na to milí diváci. Věčně zamklý a v rohu sedící Gerge jako by" vstal z mrtvích." Směje se,pozuje fotografum a potajmu uždibuje z dobrot na stole. Sklameme asi všechny jeho fanynky,ale dovolte mi,abych vvám představil milou a krásnou Pathii. Dobrý večer slečno,mohla byste nám povědět jak jste se seznámila s Georgem..?" Patti odpověděla s takovým klidem,že to vypadalo jako by s novináři mluvila každý den.Opak byl ale pravdou,velmi se styděla.George to spozorovla chytil jí za ruku. "Potkali jsme se při natáčení A HARD DAY´S NIGHT. Hned jsem se do George zamilovala.Musela jsem ale čekat než se rozhoupe a někam mě pozve." Všichni se začali smát dokoce i George. "Tak to vidíte milí diváci.Slečna Patthi je velmi příjemná s dokonalým smyslem pro humor." Kamera se odpoutala od páru a zabrala Paula který vystoupil na podium a připravoval si svojí řeč k divákům. John okamžitě sjednal ticho. "Mno tak "děcka" bu´dte zticha,když nám chce Paulito promluvit do duše." Všichni se začali smát,ale posleze se utišili. Dobrý večer.. "jsem moc rád,že jste si udělali čas a přišli jste sem na večírek za námi. Tímto zdravím i diváky u televizních obrazovek" Paul udělal takový pohled do kamery,že by mu jen málo která dívka odolala. "Dnešní večer je vyjímečný a zlomoví v mém životě. Tak jako když mi zemřela matka,když jsem dostal svojí prví kytaru, když jsem se seznámil s Johnem nebo když jsme dobyli Anglii. Je to ale dlouhý příběh a proto vám ho povím od začátku.Jestli teda chcete.?" dodal s úsměvem. V hledišti to zašumělo souhlasem. "Ještě před měsícem,možná trochu déle jsem byl obyčejný kluk.Teda v rámci možností samozdřemě. Ale jednoho večera se všechno změnilo.. Spatřil jsem dívku tak krásnou,jako zapadající slunce.S čokoládovýma očima,které nemá žádná jiná a ve kterých se utápím pokaždé když je spatřím.S tváří vlídnou a s úsměvem k nezaplacení. Okamžitě jsem se zamiloval!!! A když sem se jí poprví dotkl a cítil jsem jak se chvěje v mém náručí,poznal jsem že i ona mě miluje. Museli jsme překonat hodně překážek.Ať už to bylo její ochrnutí nebo různé nástrahy. Ale spolu a s naší nekonečnou láskou jsme to zvládli. A teď už nás nikdy nikdo a nic nerozdělí. Prosím přivítejte tuto fantastickou dívku,která překonala svoje ochrnutí CORDELII SMITHOVOU.!!! Velké dubové dveře se otevřely a do sálu vstoupila dívka. Vypadala jako princezna a Paul jako by byl její princ na bílém koni. Měla blankitně modré šaty s vlečkou.Vlasy měla stáhnuté do vyčesaného copu a pár neposedných pramínku jí ladně padalo do tváře. Paul i když byl připravený na cokoliv tohle nečekal. Věděl že by se mu líbila i v pyžamu ale tohle byla fakt nádhera.Musel se přidržet stolku aby se nesvalil na zem. Všichni lidé v sálu jako by stratili hlas.Dokonce i John,který měl vždy připravenou nějakou tu ironickou poznámku oněmněl úžasem. Cordelia vyšla na podium kde stál Paul a ten jí hned chytil rychle ale jemně za ruku. Jako by se bál aby mu neutekla. Právě v tento den a v tuto chvíli vám chci oficiálně oznámit,že jsme s Cordelii zasnoubeni." Z hlediště se ozval nautichající potlesk a pískáná. Šťastná Cordelia uviděla svého tatínka jak mu po tvářích stékají slzy štěstí. "Tanec pro snoubence." zařval z vesela John Paul s Cordelii si vyměnili pohledy a vykročili na parket. Měli solo a později se knim přidali i ostatní.Ještě dlouhou dobu se všici veselili a vzájemně si gratulovali. Všichni byla š´tastní. JOHN S CYNTHIÍ protože se jim měl brzy narodit jejich první syn. RINGO S MAUREEN protože byli veselí všichni jejich přátelé kolem. GEORGE protože se odpoutal od minulosti a začal žít přítomností s Patthii,která mu dala novou chuť do života. A PAUL S CORDELIÍ..? Protože vzpomíli na jejich šťastné dny a také proto že se tak moc milovali jako nikdo na světě s cítili že spolu zůstanou až do konce svých životů.